Museum in Frenštát pod Radhoštěm

Museum of Nový Jičín, p.o.

Město Frenštát pod Radhoštěm
Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace -
- Muzeum ve Frenštátě pod Radhoštěm
Městská knihovna -
- Městské kulturní středisko ve Frenštátě pod Radhoštěm

si Vás dovolují pozvat na výstavu

Jan Fuxa
FOTO - GRAFICKÉ OBRAZY

Slavnostní vernisáž proběhne
ve středu 27. dubna 2011 v 17 hodin
ve výstavní síni Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm
Úvodní slovo: Ing. Jan Počta, CSc.
Hra na housle: Mgr. Alžběta Falcníková

Výstava potrvá do 5. června 2011



Úvodní proslov k zahájení výstavy Jan Fuxa: Foto-grafické obrazy
Ing. Jan Počta, CSc.

Vážení hosté,

když mi prof. Fuxa oznámil, že bude pořádat výstavu svých fotografií a požádal mne o provedení doprovodného slova k ní, neváhal jsem a přivítal jsem tuto příležitost. Je to pro mne milá a čestná příležitost, ježto řadu jeho prací celkem důvěrně znám a zde budu mít možnost se k nim vyjádřit. Prof. Ing. Jan Fuxa, CSc. je můj přítel, spolupracovník a člověk, který je v oblasti umění i techniky naladěn na podobnou notu jako já. Tak, jako prof. Fuxa zodpovědně přistupuje ke své práci ve vědě i umění, chci i já přistupovat s maximální zodpovědností při uvádění jeho výstavy. Proto mi dovolte, abych se při tomto svém zahajovacím projevu držel poznámek, které jsem si předem připravil.

Co to je, co člověka žene do lůna poznávání, zpracování poznaných informací a posléze sdělení svého poznání formou uměleckého projevu veřejnosti? Je to osobní vnímavost, rodové, řekněme genetické vlohy a rodinné prostředí. Prof. Fuxa vyrůstal v prostředí nejvýše příznivém pro vzbuzení zájmu o umění. Jeho dědeček Jan Lochman byl umělecký fotograf a snad ještě nejstarší obyvatelé Frenštátu si pamatují na jeho fotoateliér zde ve městě nebo jeho filiálky ve Frýdlantu a ve Valašském Meziříčí. Jeho maminka je vyučená grafička a v dřívějších dobách, které nepřály samostatnému a iniciativnímu podnikání v jakékoliv oblasti, tedy i v umělecké, vedla dědečkův znárodněný fotopodnik. Patrně tady, už v ranném dětství jsou kořeny umělecké orientace Jana Fuxy. Rodinné zázemí, založené na oblibě výtvarného umění, hudby i literatury, spolu s osobními vzory u rodičů a prarodičů formovalo autorovu uměleckou orientaci.

Děda Jan Lochman vedl svého vnuka Jana Fuxu k umění, jmenovitě ke kresbě, ale i k poznání strojírenského oboru. On sám totiž pocházel z Mladé Boleslavi, tedy z kraje, jehož oborová struktura historicky vycházela ze strojírenství (orientovaného především na automobily). Jeho klikatá životní cesta vedoucí až sem, do Frenštátu, jej však nepřivedla tomuto oboru, ale k fotografii. Prof. Fuxa veden tedy od ranného mládí také ke strojírenské profesi si tento obor zvolil jako cestu své obživy. Svým založením je vědecký pracovník a vysokoškolský pedagog. Na VŠB – TU Ostrava je garantem oboru pružnosti a pevnosti a určuje dnes hlavní směry v tomto oboru. Na to navazuje rozvojem ve formulaci mezních stavů materiálu při zatížení v elastickém i plastickém stavu a rozvojem fyzikálního a výpočetního modelování deformačních procesů.

Tato odborná – profesní stránka jeho osobnosti je doprovázena druhou, stejně dominantní stránkou. Je to vztah k umění. Když se autorovy vlastnosti, rodové dispozice a vnější podněty spolu s jeho neustálým, nepokojným hledáním něčeho nového promítnou do platformy mechanické zručnosti a dovednosti, pak jako rezultát zde máme pozoruhodná umělecká díla. V autorově osobě se spojují vlastnosti předurčující oba profily: vědecký i umělecký. Vědecká i umělecká činnost vychází v zásadě ze stejných pracovních metod. Obě využívají intuici, hledají novost a původnost, neopakovatelnost, publikovatelnost, pracují s experimentem a jsou založeny na subjektivním pohledu na objekty. Důkazem této podobnosti je to, že nikoliv náhodou, ale zcela zákonitě byly ve starších dobách v Evropě zakládány královské akademie věd a umění, jakožto společnosti sdružující obě komunity, ježto ty mají k sobě z hlediska pracovních metod tak blízko.

● ● ●

Dovolte mi zamyšlení nad samotným počátkem umělecké tvorby:

● Jak vzniká námět uměleckého díla?

a) Vnějším podnětem, tj. z vjemů přejatých z přírody nebo předmětů kolem nás, avšak i z děje a událostí. V takovém případě se umělcova mysl a stav citu naladí na náladu onoho vnějšího prostředí. Bez předešlé práce umělce na sobě samém ve smyslu vnímat takové vnější podněty a umět jim dát duši, myšlenku a cit a ztvárnit je do výtvarného díla však z toho vyjde v lepším případě jen zdařilý popis, v horším případě nezdařilá a hlavně mrtvá a bezduchá kopie.

b) Vnitřním podnětem, tj. nějakou nutkavou příčinou vyvěrající z mysli a citu umělce, relativně nezávisle na vnějším prostředí. V takovém případě umělec sám v sobě vyvolá nějaký duševní stav, stav mysli a citu a tyto stavy materializuje pomocí tvarů, barev, odstínů a kompozice do výtvarného díla. Může z toho vzniknout abstraktní práce, realistická práce, nebo nějaká kompozice složená z realistických objektů či cokoliv jiného.

U obou uvedených mechanizmů dochází u opravdového umělce postupně k přiblížení až nakonec ke sloučení. Jestliže dojde k absenci některého z kroků, které se odehrávají v umělcově hlavě, ztrácí výtvarník svou uměleckou filozofii a nenalézá novou. Zůstává mu jen zručnost a řemeslná dovednost. To pak vznikají rutinní díla bez ducha. Známe takové příklady i u věhlasných umělců. Autor Jan Fuxa nás touto výstavou přesvědčuje, že nevynechává žádné tyto vyjmenované kroky a jimi poctivě prochází.

● Kánón nebo nové, nevžité formy?

Kompozice zlatého řezu, objeveného starověkým řeckým matematikem Euklidem a jím matematizovaného do iracionálního čísla , představuje vyváženost, něco pěkného, co ladí vkusnému divákovu oku. Co je to být pěkný, ladný, vyvážený v kompozici, tvaru a hmotě? Existuje v přírodě něco, co má tyto atributy? Je příroda sama o sobě vyvážená nebo je to jen lidský výmysl či vynález? Moje odpověď zní, že ano, příroda dovede být pěkná, ladná, vyvážená. Člověk se významu těchto pojmů od ní učí a tyto prvky přejímá do své tvorby. Vnímavé oko nalezne v přírodě řadu příkladů: Např.:

- větrem ošlehané zakrslé borovice na příkrých rozervaných a členitých skalách v čínských krajinomalbách a ve srovnání s tím rozložité a vzrostlé, tvarově symetrické Šiškinovy borovice v ruské krajině,

- nebo: převažující horizontály v klidné polabské krajině a naproti tomu vertikály lidských sídel v neklidných a rychlým životním tepem oplývajících měst,

- nebo: v mlhovém napětí potlačované barvy rybničné krajiny jižních Čech a ve srovnání s tím jiné napětí horské krajiny Beskyd, které divák nebo umělec vnímá prostřednictvím kompozice hmot.

- atd.

Ve ztvárnění přírody nebo objektů v zátiší se uplatňuje kanonický zákon jednoty vnější a vnitřní struktury objektů. Až později jsem v literatuře našel jeho pojmenování samopodobnost a také to, že jej objevil výzkumník Mandelbrot pracující u IBM a v r. 1975 jej formuloval matematicky. Tento zákon bývá dnes někdy porušován především v designu užitných a spotřebních předmětů. Vidíme toho kolem sebe dost a už při prvním pohledu shledáváme, že něco nehraje. Ve výtvarném díle však může někdy umělec využít tohoto nesouladu ke zvýraznění napětí, pokud postupuje s mírou v koncepci celého díla.

Z ostatních kanonických pravidel výtvarné tvorby jmenuji perspektivu, a to ať už úběžnou nebo tzv. vzdušnou. Perspektiva, bohužel jako jediný zákon výtvarné tvorby, je dosti známá, dokonce je obsažena ve vyučovacích osnovách školní výtvarné výchovy, takže zde ji jen připomínám a dále nerozvádím. Ale není samozřejmostí: čínská malba a kresba pojímá perspektivu a hloubku záběru jinak než evropská. Tam bychom evropské prvky úběžné perspektivy a tzv. zkratky v proporcích rovnoběžných s pohledem pozorovatele marně hledali.

● ● ●

Vztah prof. Fuxy k umění je univerzální a s největší intenzitou se projevuje v hudbě a výtvarném umění.

- K hudbě: Vždyť celá jeho rodina, to jsou samí profesionální a velice úspěšní instrumentalisté. Manželka a obě dcery – profesionální houslistky. Syn po vzoru svého otce – klavírista, který si hudbu zvolil jako doplňkovou aktivitu k obohacení života.
- K výtvarnému umění: Jeho vztah k umění ukazuje výstava. Než se však porozhlédnete po vystavených autorových dílech, dovolte mi, abych se s Vámi podělil o některé dojmy, jaké na mne udělaly. Všechny fotografie na mne dělají dojem obrazů, takže jejich výraz budu komentovat z pozice malíře:

● Vidíme snivé zimní krajiny nebo zádumčivé podzimní scény, oproštěné od popisného realismu. K vyjádření mlhy, zimní a podzimní nálady je záměrně potlačena ostrost a volena barevná úspornost. Podmanivé osvětlení zdůrazňuje celkový dojem.

● Nebo jsou to intimní lesní scény se zastíněnými tůněmi a úvozy a s efektním průnikem světla v lesních zákoutích. Takový lesní opar v kombinaci s šikmým osvětlením mi připomíná Šiškinovy mistrné obrazy ruské krajiny. Zvýrazněná hmota stromů, jejich kmenů i koruny, zase evokuje klasickou českou krajinářskou školu založenou na díle Julia Mařáka a jeho pokračovatelích..

● Či naopak, jsou zde otevřené krajiny, jejichž vzory si autor vyhledává převážně zde v okolí Frenštátu. Širokost krajiny je zvýrazněna dynamikou mraků vystupujících až za obzorem. Jsou to horské krajiny, jejichž morfologie, plastičnost a hloubka jsou zdůrazněny šikmým nebo jen lokálním osvětlením, které připomíná barokní krajinářské kompozice holandských mistrů. U krajin, jakož i u ostatních svých žánrů, autor vkládá do fotografií - obrazů svou vlastní představu. Proto jsou díla výsledkem kompozice a konstrukce mozaikovým způsobem.

● U některých obrazů volí autor záměrně tmavé, zastíněné popředí a prosvětlené zadní plány. To jsou znaky všech rozvinutých krajinářských škol od doby renesance až po impresionismus. Úsporné barevné řešení krajinných scén spolu s odstupňovanými příbuznými barevnými valéry, stupňováním sytosti a jemné barevné přechody zvyšují výraz fotografií.

● Některé barevně jednotně laděné kompozice mají v popředí malířským způsobem zvýrazněné detaily, odlišené od okolí světlostním, sytostním nebo i barevným řešením. To je jeden z nástrojů, jak posílit hloubku záběru. Ale jak, to autor na fotografiích dělá, nevím, a tudíž vám to ani nepovím. Jiný způsob, jak zvýraznit hloubku záběru, je použití protisvitu a vytvoření dlouhých stínů směřujících k divákovi až téměř ke spodním partiím formátu.

● Všimněme si fotografií s jednoduchým obsahem, ale hlubokou myšlenkou. Jsou to kompozice stromů, v nichž se periodicky střídají vertikály nebo horizontály anebo vertikální linie vedou oko diváka v perspektivě někam jedním směrem, kam potřebují. Tak tady už končí výtvarný projev a já v tomto kompozičním rytmu vidím (nebo slyším) hudbu.

● Zvlášť sugestivně působí lesní scény komponované jen v obrysech stromů a předmětů. Zde už autor vkládá do svého díla více své představy než mu poskytuje vizuální vjem reálná krajina. Toto ztvárnění krajiny představuje mezistupeň ve vývojové řadě autorových prací. Následují fotografie, které vznikly jako složité kompozice v kontextu s mnohostí různých objektů a členitostí interiéru nebo exteriéru. Nejde o popisnou fotografickou práci, ale o vyjádření vlivu hmot, barvy, členitosti, struktury a dislokace objektů v prostoru na náladu, kterou nám tyto práce sdělují nebo v nás vyvolávají. Zde se autor chápe sochařských motivů podle našeho barokního sochaře Matyáše Brauna nebo sakrálních architektonických objektů. Protiklad hmotnosti těchto artefaktů a přírodních prvků, vyjádřených jen s lehkostí a náznakem, dává vyniknout jednak dynamice kompozic a jednak jejich snovému výrazu a napětí.

● Přes zmíněné kompozice se autor obloukem zase vrací ke znázornění reálných scén. Jsou to městské záběry a architektura. Témata jsou, stejně jako u krajiny, ztvárněna nikoliv s někdy žádanou líbivou popisnou věrností, ale s nápaditostí v uplatnění světla a stínu, zrcadlení, perspektivy a (hlavně) ve vyjádření vzduchu. (Každá fotografie nebo obraz musí mít svůj vzduch. Jinak je to ploché, popisné, bez nálady, v lepším případě jen dobrý reportážní nebo dokumentační záběr.)

● ● ●

Předešle vyjmenované dojmy a postřehy ze shlédnutí fotografií prof. Fuxy obsahují to, co jsem vyčetl ve všech zde vystavených dílech. Musím se omluvit autorovi za to, že jsem ve svých řečených dojmech nedodržel pořadí jeho prací, v jakém jsou zde vystavené, ale že jsem si je soustředil do různých skupin, jak je vnímám já a jak v nich vidím přirozenou vývojovou řadu. Čili diváci při prohlídce výstavy nechť si sami připomenou má slova v pořadí obrazů trochu napřeskáčku. Řečené dojmy a pokus o dílčí rozbor prací je moje vlastní nabídka, jak se dívat na práce prof. Fuxy. Takových a jiných výkladů může být dalších tisíc. Každý si může vybrat a vytvořit si vlastní názor. V každém případě jsou tyto práce podnětné a za to chci autorovi za sebe i za návštěvníky poděkovat.

Milý Jene, přeji Ti i nadále mnoho tvůrčích nápadů, tvůrčího neklidu a aby Ti myšlenky a nápady nedaly spát, neustále Ti působily vnitřní napětí, které Tě požene do další úspěšné umělecké tvorby i vědecké a pedagogické práce.

JP